Vynášení Moreny

 I když to letos vypadá, že to Zima už „zabalila“, zdání klame… V příštím týdnu vypadá předpověď na to, že Zima sice nebude, ale mají být velké srážky, no a někde může dokonce i sněžit…

 

   

 Neseme Mařenu, ošklivú stařenu, zimy bylo dosti, zlámeme jí kosti…

 

 

 

 (podle původního plánu:)) jako každý rok sraz v 8:30 na Kaštánku.

 

 Společně vyrobíme a přistrojíme Morenu a vydáme se s ní směrem „za Macháče“, louka v blízkosti ekoparku.

Poté, co Morenu zapálíme a hodíme do potoka, čeká nás společný kruh, jarní hry a opékání, které si každý zajišťuje sám.

Slavnost je otevřena všem. Počítáme i s účastí rodičů a prarodičů.

 

 

                          Smrt plave po vodě, nové líto k nám jede, s červenými vejci, žlutými mazanci.

 

 

  

 Byla zima mezi náma,

 ale už je za horama.

 Ejchu, ejchu, ejchuchu,

 jaro už je ve vzduchu,

 ejchu, ejchu, ejchuchu,

 jaro už je tu!

 

 U Slovanů začátek nového zemědělského roku doprovázel mýtus o sličném udatném mladém bohovi Jarilovi (zvaném též Jarovítovi, po přijetí křesťanství proměněném ve svatého Jiří), který přijíždí na bílém koni, aby bojoval se zlým drakem (zvaným též Zmej, jenž mohl v mýtu zosobňovat Kostěje nebo Černoboha). Od matky Mokoš (Matička Země) dostal zlatý klíč, kterým má otevřít zemi, aby se znovu probrala k životu a začala plodit. Drak je zabit, ale sám Jarilo v těžkém souboji s drakem umírá. Svůl úkol však splnil, nebesa se otvírají a sesílají na zem déšť, který přináší životadárnou vláhu. Příroda se probouzí a začíná znovu rodit.

 

Tento mýtus žije vlastně dodnes v podobě tzv. Vynášení smrtky či Morany. Původní název Provoda pochází právě z tohoto zvyku, tzv. „neděle provodní“, kdy se vyprovázela Morana (Mora, Mořena, Mařena, Smrtholka), představitelka zimy, jejíhož konce se lidé už nemohli dočkat, a proto se jí symbolicky zbavovali. Její jméno je pravděpodobně odvozeno od slovního kořene mar-, mor- čili „smrt“.  Průvod vynesl Moranu za vesnici, kde ji jako symbol smrti, nemoci, bídy a všeho zlého hodil do vody nebo svrhnul ze skály. Postavu „smrti“ představovala figurína, která se obvykle vyráběla z dřevěné hole obalené slámou a oblečené do dívčích šatů. Byla ozdobena pentlemi a na krk se jí věšely náhrdelníky z bílých vyfouknutých vajec a prázdných šnečích ulit (symboly smrti). Zpátky do vsi pak mladé dívky přinášely svěží rašící větvičky zdobené pentlemi, kterým se říkalo „líto, létečko“. Ty ve své podstatě symbolizují příchod jarní bohyně Vesny, kterou lze označit za ženský protějšek Jarila, či snad i za jeho snoubenku.