Oslovili jsme rodiče našich žáků s dotazem – Proč jste se rozhodli pro Pomněnku? V následujících několika týdnech Vám budeme přinášet jejich odpovědi – jak titulek napovídá, dozvíte se pohnutky, které je vedly ke zvažování a následně i k činům.
– Ztotožňuji se s myšlenkou přirozeného vzdělávání založeného na vnitřní motivaci dětí. Co se děti naučit chtějí, naučí se snadno. To, k čemu mají odpor nebo je to nezajímá, si stejně neosvojí, i kdyby k tomu byli nuceni.
– Nechci, aby moje dítě vyrůstalo v soutěživém prostředí založeném na hodnocení toho, kdo je „lepší“ nebo horší“. Jinými slovy, na principu odměn a trestů.
– Známkování je pro mě jako měřítko lidských kvalit naprosto bezpředmětné. Za důležitější, než hodnocení momentálního výkonu, považuji celkový rozvoj osobnosti dítěte, zejména v oblasti sociálních dovedností, samostatnosti a získávání důvěry ve vlastní schopnosti.
– Komunitní charakter školy umožňuje dětem úzký kontakt nejen se svými vrstevníky. Funguje ono klasické „starší pomáhají mladším, mladší se učí od starších“. Velmi silně je ovšem propojena také komunita rodičů školních dětí, kteří svou společnou energií komunitní školu formují.
– Projektový styl vyučování, kdy děti mají možnost učit se tím, že věci skutečně dělají, je přesně to, co dnes klasické školství do značné míry postrádá. Opravdové činnosti, s reálným výsledkem.
– Jsem rád, že děti z Pomněnky tráví hodně času venku. Myslím, že je to poznat na jejich zdraví. Vážit si přírody, snažit se jí rozumět a chránit ji – to je podle mě zásadní předpoklad k tomu, abychom byli dobří lidé.
– Prvňáci, druháci, ale i páťáci – jsou to pořád děti, které by si v tomto věku měly hlavně užívat, hrát si, radovat se. V Pomněnce k tomu mají mnohem více příležitostí, než ve velkých základních školách. Ze šťastně prožitého dětství budou těžit po zbytek života.
– Je právě skvělé počasí, příležitost vzít rodinu na celodenní výlet nebo přespat pod stanem? Vyražte! Docházka do školy je čistě v kompetenci rodičů.
– Velice si vážím práce učitelek v komunitní škole Pomněnka. Je skvělé, že díky menšímu počtu dětí mohou reagovat na individuální potřeby jednotlivých dětí při výuce.
– Oceňuji bezpečné klima školy s minimálním rizikem šikany, posměchu či závisti ze strany ostatních dětí a s velkým respektem k osobnosti dětí ze strany pedagogů. Vzpomenu-li si na své první roky ve škole, pak jasně vidím, jak zásadní by tento argument při výběru školy měl být.
Snad nejdůležitější je ale fakt, že Julinka se do Pomněnky prostě těší: „Juli, dnes jsi nějaká unavená, co kdybychom zítra školu vynechali?“ „Né, já půjdu!“
Mgr. Michal Botek, učitel, učím informatiku a matematiku na gymnáziích ve Slavičíně a Valašských Kloboukách