V roce byly některé dny výjimečné, neboť odpovídaly zvláštním energetickým poměrům a působení zvlášť silných nebeských energií dopadajících na Zemi.
Naši Předci tyto kosmické cykly znali a patřičně je slavili. Ke konci roku to byl „Kračun“, den nejkratšího dne a nejdelší noci. Název je odvozen od slova „kráčeti“, tedy kdy se dny začínají konečně prodlužovat, „kráčet“.
Oslava Kračuna – zimního slunovratu – souvisí s oslavou slovanského boha Dažboga, boha Slunce. Ten se každý rok v tento den rodí jako dítě pod zemí a postupně dospívá, aby opět o dalším zimním slunovratu zemřel a znovu se narodil.
Svátek je tedy starodávný, předkřesťanský. Je spojen se zapalováním ohňů, množstvím původních zvyků a obyčejů, hostinami a koledováním.
Na výlet vyrazíme od K a š t á n k u v 8 : 30. Půjdeme do našeho slunovratového lesa. Na mýtince si rozděláme oheň.
Společným obřadem přivítáme zrození nového Slunce. Ozdobíme stromeček pro zvířátka (dejte dětem nějaké jablíčko, mrkev, ořechy, tvrdý chléb apod.). Upečeme si na ohni slunovratové oplatky.
