Oslovili jsme rodiče našich žáků s dotazem – Proč jste se rozhodli pro Pomněnku? V následujících několika týdnech Vám budeme přinášet jejich odpovědi – jak titulek napovídá, dozvíte se pohnutky, které je vedly ke zvažování a následně i k činům.
Jako dítě, jsem se ve škole denně setkávala s tím, že se pořád někdo někomu za něco posmíval, kamarádi se za zády navzájem pomlouvali a ti nejslabší ve třídě byli šikanováni. Učivo jsem se vždycky naučila nazpaměť na písemku nebo zkoušení, a pak ho hned pustila z hlavy, protože jsem mu většinou nerozuměla, postrádala jsem souvislosti a vůbec smysluplnost celého učení.
Pro svoje dítě jsem to chtěla jinak, proto jsem šťastná, že se může vzdělávat v prostředí, kde:
- jsou děti vedeny k respektu jeden k druhému
- učitel není autorita, ale partner, který jim pomáhá objevovat svět i sebe sama, učí je nalézat v sobě to, čím jsou výjimečné a rozvíjet to, pomáhají jim k sebe přijetí, zdravému sebevědomí a zodpovědnosti za svůj vlastní život
- učivo se učí prostřednictvím projektů, kde se učí prožitkem, přichází na všechno sami a znalosti jsou zasazené do souvislostí
- absencí známek nedochází ke srovnávání pedagogem a soutěžení mezi dětmi. Děti jsou schopny sami vyhodnotit, co už umí a v čem musí zabrat, aniž by jim to někdo jiný sděloval známkami. Také díky tomu zde můžou vznikat upřímné přátelství mezi dětmi.
Jmenuji se Blanka Lorencová, titul inženýr mám z oboru ekonomika a management, manžel pracuje jako ICT manager ve výrobní firmě ve Zlíně. Žijeme v Kloboukách a jsme rodiči 3 dětí.